Nová studie týmu DISSINET, publikovaná v časopise Journal of Cultural Analytics (Princetonská univerzita), zkoumá, jak lidé obvinění z hereze ve středověké Evropě zpochybňovali náboženské autority, tedy církevní hierarchii, řeholní řády a inkvizitory. Studie umisťuje projekt DISSINET na mapu „kulturní makrohistorie“. Ta je dosud mnohem méně rozvinutá než makrohistorické přístupy v sociálních a hospodářských dějinách, má však zřetelný potenciál. V této studii s pomocí nejmodernějších metod extrakce informací sledujeme zpochybňování náboženských autorit v průběhu tří staletí. Vycházíme ze 4 433 výpovědí z dvaceti inkvizičních registrů z let 1243–1522. Nacházíme rozdíly mezi náboženskými skupinami a také variabilitu podle pohlaví, městského či venkovského prostředí a období. Naše výsledky zpochybňují představu, že všechny disidentské náboženské kultury středověké Evropy byly převážně reformní a do jisté míry zaměnitelné. Studie nám místo toho umožnila navrhnout jejich rozdělení do dvou kategorií, formálněji podložené, než tomu bylo dosud. Tyto kategorie označujeme jako „separatisty“ a „reformisty“. Separatistům šlo o kritiku církve méně, protože už budovali svou vlastní malou církev mimo ni.
Hlavní zjištění:
- Značná variabilita: Podíl výpovědí obsahujících explicitní zpochybnění autorit se mezi dvaceti inkvizičními registry výrazně lišil.
- Na náboženské příslušnosti záleží: Zpochybňování autorit nebylo jednotným rysem středověkého náboženského disentu. Častěji se objevovalo ve výpovědích spojených s beguiny, lollardy, valdenskými a nezařazenou heterodoxií než mezi katary nebo vilemínity.
- Anotace s pomocí LLM: Velké jazykové modely s lidskou validací umožnily systematicky klasifikovat tisíce výpovědí před inkvizicí. Rozsáhlá kvantitativní analýza středověkých inkvizičních pramenů je díky tomu lépe proveditelná.
Citace:
Brys, Zoltan, Robert L. J. Shaw, Gideon Kotzé, and David Zbíral. ‘Correlates of Contestation against Religious Authorities in Medieval Inquisitorial Testimonies’. Journal of Cultural Analytics 11, no. 3 (2026). https://doi.org/10.22148/jca.1098.