Inkviziční rejstřík Petra Seily (1241–1242, Languedoc, 9 regionálních procesů) je dokladem důkladného vyšetřování, které se pečlivě snažilo zvážit míru viny. Následující vizualizace nabízí celkový vhled do dochovaného textu souhrnů vin, který obsahuje narativní sekvence jednotlivých provinění, konkrétně interakcí s disidentskými kazateli, u 649 osob. Zločiny jsme modelovali do 6 kategorií kontaktu. Překvapivě vysoká variabilita v těchto sekvencích odráží pečlivou pozornost věnovanou jednotlivým případům, avšak zároveň je patrný i podkladový řád v posloupnosti provinění. Většina začíná vyprávěním o fyzickém kontaktu („viděl kacíře“) a pokračuje výměnou informací („naslouchal kacířům“), přičemž značná část souhrnů vin končí socio-morálním stavem víry („věřil, že kacíři jsou dobří lidé“). To naznačuje teorii v Seilově mysli, organizační schéma – narativ sestupu do hereze.
